Čeho se ženy bojí

Čím více a více se nořím do tématu žen, což jsem opravdu nikdy moc nechtěla:), ale Jitka LaLiia Valentová mi to tak nějak naznačovala a já jí tenkrát říkala: "V žádném případě, Jíťo", měla pravdu. Tenkrát jsem si nějak šíři tohoto tématu nedovedla ani představit, intuitivně nacítit ano, takže rozhodně toto náročné téma ne...

Takže čeho se ženy velmi bojí a nahání jim hrůzu?
Bojí se emocí druhé ženy a jejich hloubky. Proč?
Protože je v tom něco apokalyptického. Je v tom něco pravdivého. Je v tom něco ničivého, ale hlavně a především je v tom velký ŽAL.
Temná stránka oxytocinu, který je primárně vnímán jako hormon lásky a propojování. 

Tento hormon může způsobovat také negativní a agresivní chování.
Protože by mohly pocítit něco podobného a to by mohlo mít následky na jejich vztahy, práci, atd.
Mají strach, že opět ztratí jedna druhou, protože systém je již natolik rozdělil, že následkem je to, že máme velmi málo ženských komunit. 

Ženy žijící ve svých malých rodinách, bez jiných žen, bez jejich podpory na svůj vlastní růst a zrání, těhotentví, porody, výchovu dětí, podnikání, práci, vztahy s partnery, změny procesů v těle, cykličnost, jsou samy.
Většinou chtějí, aby jim partner v těchto věcech porozuměl, ale on nemůže a je to dobře. Nepomůže jim s pocity, kdy se může stát, že se ocitnou na prahu přežití, kdy nenávidí celý svět včetně svých dětí. A za to se pak ještě více nenávidí. Závidí jiným ženám, že své děti milují. "Proč nemůžu být  jako ony?"

Ženy mají podvědomý strach, že díky takové disrupci by pocítily něco podobného, dotkly se pravdy a to by mohlo mít následky na jejich intimní, přátelské a rodinné vztahy, práci, atd. A tak se raději drží. 
Mají strach z toho, co přináší vřídlo emocí a temného oxytocinu. Jen špatná i dobrá zpráva je, že pokud tuto stránku nepřipustíme, nikdy se my ženy nebudeme cítit celistvě. Celá společnost včetně jiných žen nám říká: "Tohle nedělej, to je moc, to vymedituj, zpracuj, kdo tě a tyhle výbuchy má snášet... Zpráva je: "Odejdi, my tě nepřijímáme..." My se tě vlastně bojíme. 

Co tedy nepřijímáme? 

Sílu ženy a jejích emocí, které tryskají jako vřídlo a procesů spojených z přírodou, které ani antikoncepce ani různé operace nemohou překonat? 

Když vedle vás zuří žena s temným oxytocinem, jste políbena polibkem smrti, že váš život již nikdy nebude stejný. Ona s ním tančí  a tento tanec je buď odpudivý nebo vás svede nakonec nějakým způsobem tak či tak. Uvnitř ní se rodí nový život, nová identita a radost ze života, pulzace. Jenže ona o tom neví. A jaký máte pocit vy? Je to nekomfortní, chcete, aby šla pryč, nenarušovala váš klid. Je to stejné jako s krásou a silou přírody a vesmíru. Taky nechceme, aby byla vichřice, sněžilo již brzy na podzim, atd.

Sílu přírody a vesmíru, které se neustále snažíme nějak ovládnout, překonat a kontrolovat. 

Jenže špatná i dobrá zpráva je, že "cat is out of the bag" - tuto ŽIVOST nejde zastavit. Tuto touho být jen sama sebou a milovat svou hloubku, srdce, lásku, tělo, ŽIVOST

Ženy si berou svou vodní energii zpět a proto se také tolik mužů a systémů hroutí, polarizuje a extremizuje. Ženám došla jejich vodní přirozená síla, kterou vždy dávaly ochotně všem, až se vyčerpaly a řádí s temným oxytocinem.

Dokud nebude opět ve společnosti yin - tj péče, dotek, voda, příroda, živiny, půda oceněna, nebude to kvůli čemu mladá generace tolik rebeluje. Nebude dosycení, nebude vzdělání zdarma ani nemocnice. Ženy nemají z čeho brát, protože z toho všeho dávání, jak vidíme v neúprosných číslech dat např. USA, onemocněly.

Ženy potřebují sebe. Potřebují ženy, které jsou zralé, aby ty mladé mohly vyrůst a začít budovat to, na čem vyroste nová společnost společně s muži, kteří si budou vážit, respektovat a cítit moudrost žen. A nebude to tak, že jim udělí diplom, ale budou je chtít mít jako poradkyně a mentorky ve všech firmách. Budou tam působit jako moudré šamanky.

Je to utopie? Ano. Ale zadávám to jako možnost do naší budoucnosti, která se formují nyní. Jsem si jista faktem a nejsem jistě sama, že pokud si přejeme jako společnost přežít, nemůžeme následovat život, kdy naším rádcem je psychopatická AI. 

Naší rádkyní může být zralá žena a za ní stojí komunita žen, které ví, že ona již prošla, zažila, zpracovala temný oxytocin a vedle ní stojí zralý muž, který respektuje vodní sílu, protože ví, že bez ní by nebyla jeho kreativita, práce, radost ani otevřené srdce.

Závěr: Pokud se ženy ocitáte ve vřídle temného oxytocinu, nejste v tom samy. Vím, že to nejsou příjemné a jednoduché pocity a je zde bolest a žal z osamění. Když takto tančíme, nemůžeme ven, můžeme být pro sebe nesnesitelné, jsme uvnitř. Zěžce se dívá z nadhledu, když se vaříte v ohni.

Tento průchod temnotou jako porodním kanálem burcuje přirozenou agresivitu, která nám byla po tisícitelí zakazována a stejně jako láva, která se valí ze sopky jen tak neuhasne, pak doutná a ten oheň očisťuje a osvobozuje nejen ostatní ženy, ale i muže. 

Velká Matka příroda a tvořivá síla Vesmíru nás všechny bezpodmíneně miluje a přijímá. Láska je to pulzující, živá, radostná, sytící, hluboká, ochranná a bezpečná. Není to ani mrtvá matka ani mrtvá královna.

Nejsme samy ani sami, i když to tak vypadá. V takový moment zrovna procházíme temnotou, která se ale změní v nejúžasnější pocit na světě. Něco o tom taky vím:).

Čas komunita zralých žen vás nikdy neodmítne ani v té největší temnotě. V jejich přítomnosti přichází úleva a je zde prostor pro trávení nové identity, která právě vzniká.