Když jsem si stoupla, neuzvedla jsem pak již svoje miminko

Když byly dcerce asi 3 měsíce, nedokázala jsem jí zvednout a zároveň stát na nohou.

Sedím na posteli, vedle mě miminko. Nakláním  se nad miminko, vkládám ruce pod peřinku ze stran. Neuzvednu. Zkouším znovu. Cítím velkou slabost v nohou. Na potřetí to již vyšlo díky urputnosti nové matky, která se ve mně zrodila. Ale mám strach, že mi miminko  vypadne z rukou. Byly to děsivé pocity. Co se to se mnou děje? 

Moje myšlenky se zaměřily na řešení. Jupí. Uff. Myslela jsem, že mám problém s nohama. A tak jsem začala chodit na podologii.

Dostala jsem speciální vložky do bot a teochu se to zlepšilo.

Přesto jsem byla stále velmi slabá. Vyčerpaná by snad i bylo ok. Ale pocit, že své miminko zvedáte jen silou vůle, byl pro mě děsný.

Pak jsem padala s životní energií volným pádem dolů, až ze mě byla jenom placička, která se drží silou vůle, protože její dcera potřebuje přežít.

Časem jsem zjistila, že jsem byla vyhořelá a zřejmě to vyhoření bylo ještě dávno před porodem. To jsem ale netušila. V té době se něco takového neřešilo. A tak jsem hledala.

Začala jsem přijímat svoje emoce, svoje vnitřní zranění a trápení.

Začala jsem ho alchymizovat a nezpochybňovat.

Uvnitř sebe jsem toho našla opravdu hodně.

Jedny z nejsilnějších pocitů byly selhání, bezmoc a stud. Když budu taková, jaká jsem, ostatní mě nebudou přijímat. Selžu a ještě se musím za to stydět, že selhávám, tak to radši ani nepřipustím, protože bych musela cítit bezmoc. A ta mi dala zabrat, než jsem objevila😁.

Tyto pocity mě trápily hodně dlouho. Hodně dlouho trvalo, než jsem získala kapacitu a plně přijala.

Šlo o to, že jsem je nečistila, ale přes spojování se sebou, přijímala a urovnávala boj vnitřních částí.

Došlo mi časem, že přijetí

udělá kouzlo a já jsem svobodná.

Už nesvítí červené světýlko: "Pozor, bezmoc! Pozor, stud a vina!"

Postupem času jsem nabrala sílu a začala jsem testovat, jestli to svoje už velké miminko umím zvednout. A dokázala jsem to! Bez speciálních vložek do bot🥳.

Nabrala jsem sílou jak psychickou, tak i tu fyzickou🙏.

Vnitřní procesy žen, jsou o nabírání sil, sycení se, udržitelnosti - jisté vnitřní ekologii, pomalosti, kreativitě, hloubce a pravdivým prožíváním a procházení svých náročných životních období. Na rozdíl od mužů, nám ženám to trvá, než nabereme a svoláme své vnitřní vody k čemukoliv, co děláme.

A tak jsem přestala své vnitřní posuny hodnotit a vnímám je a plněji je přijímám a integruji.

Pro ženy, které souzní s tím, že procesy potřebujeme my ženy přijímat a alchymizovat, připravuji roční program Bliss for women - women’ s bliss.